Uskok.

Nade skalou nade strmou

sokol bystrozraký krouží,

po milence Uskočici

Uskok touhou mocnou touží.

Dívku vzal mi při haračí

Turčín, moji Uskočici;

pro ni půjdu k Turčínovi

s puškou, se svou posestricí!

S posestricí, se svou puškou,

s pobratimem jataganem;

těš se, dívko Uskočice,

milenci se zase stanem!

Z rákosí se loďka nese

ku pašově ku paláci,

ranou z pušky Uskok mladý

daň za děvu svoji splácí.

Turčín v své se krvi válí –

Uskok nese Uskočici,

objímá jí – chválu vzdává

pušce, svojí posestrici.