ÚSMĚV HOR

Dubí, smrčí a klenčí se střídá

v nábožně blaženém tichu,

po cestách škádlivě leskne se slída,

zrcadlo vzdušného smíchu.

Ostružím voňavé stezky se vinou,

mýtina kapradím kypí,

bystřice letí a pod hladinou

pstruzi, výsměšné šípy.

Úvoz, vývrat a skála se střídá,

tvrdá je lopota zdejší;

na trati, pod lomem, zubí se bída,

ten úsměch nejhorštější.