Úsměv pana faráře.

Velebný pán se rozjařil

dnes večer u Šedivých.

Zrak jeho všecek zazářil

při šprýmech skotačivých.

Byl ochoten hřích prominout

neznabohům i lotrům.

A z jeho rtů se řečí proud

tak řinul k našim kmotrům:

„Povinnost káže reptati

na dobu při kázání.

Než každé slovo neplatí.

Mně věřte, milí páni.

Já na svět dnešní nehledím

zarputile a chmurně.

Do kostela si nechoďte,

jen půjdete-li k urně!

Dnes nechce církev páliti,

má lidumilná přání.

Vy nemusíte věřiti,

jen zachovejte zdání.

Vím, čeho doba přeje si,

chápu i Satanáše.

Myšlenku volnou mějte si!

Chci mít jen činy vaše.

Než věčné míti rozbroje,

v tom smyslu není kusa.

Zde vizte pana Hotoje:

též oslavuje Husa.

Na obou stranách úsluha

a stačí slovo přímé.

Nu, půjde-li to do tuha

– vždyť my si rozumíme!“

Dnes večer každý bavil se,

v hospodě bylo živo.

Sám kmotr Troník vzmužil se

a dal si ještě pivo.

Úsměvně chodil Šedivý.

„Na zdraví, jaké fraky!“

Kmotři se dobře bavili.

Pan farář smál se taky.