ÚSMĚV

Takový úsměv bezděčný,

jakoby padl v den zamračený

paprsek jeden slunečný.

Tak jsem se smával jako hoch.

A marně jste se žáka ptával

„Čemu jste vlastně smát se moh’?“

A bylo těžko říci čemu.

Nechce se nikdy smíchu doznat,

že platí ničemu a všemu.

A byly chvíle hoře, ztrát.

To nejkrásnější bylo v mládí,

že mohlo přes to vše se smát.

Je ticho, klidno. Nevyruší

než čtyři stěny dnes můj smích.

Ale mně jasno, volně v duši,

pod tíží let, pod rmutem dní,

že smích ten bezděčný a jasný

nezdolán ničím čistě zní.