ÚSMĚV.

Ten úsměv lidské na tváři

přec záhadou všech největší;

je láska to, jež vyzáří,

či blesk, jenž mih’ se po meči?

Ba, často nejde ze srdce,

a teplo nejde od něho,

spíš plakati se při něm chce,

je odlesk štěstí cizého.

Tak i v těch oknech bídných děr,

kde zaklepá smrť za krátko,

se blýská někdy na večer

to třpytné záře pozlátko.

Tak i ten slunce zlatý jas

si na sníh lehá v ulice,

však, přátelé, ví každý z vás,

že mrzne při tom nejvíce...