ÚSMĚV

Tož, Giocondo, dej mojim zrakům, v tichu

tu rozkoš tajemnou by s tebe pily,

záhadným pohledem se omámily

a nalézaly sladké temno hříchu.

Má paní, víš, jak žádostivě planou

Ti vstříc, když nocí Tebe pozdravují

v snů pavučinách, jež se truchle snují

nad něhou, stálým klamem zrazovanou.

Lze gestem něžným k sobě nakloniti

Tvou hlavu zamlklou a jemně sníti

s Tvých očí flór, jenž mi je zacloňuje?

A nalézti v nich sladký příslib nový

pro chvíli úsměvu, jenž více poví

než slovo nejsladší, jež opojuje?