Úsměvy.

ÚSMĚVŮ, úsměvů na tisíc, –

tak jaro vždycky se vrátí!

kdo chtěl by tu o žití přemýšlet,

kdo jeden úsměv mu bráti?

Úsměvů, úsměvů na tisíc

kvete a září a zvoní;

a kde že je duše tak ubohá,

že úsměv nepad’ by do ní?

Co květů na stromech, na lukách,

co včel a motýlů v letu,

každý je smavým polibkem,

jenž patří celému světu!