Usnula krajina celičká,

Usnula krajina celičká,

měsíc se pod plášť oblaku skryl,

políbil Venuši na víčka

a pil, tak dlouho pil – –

mně svítila jedna hvězdička.

Zas mi ten měsíc otřepaný

v mysl se dere a vane starou písní,

a hvězda má – ne! šedou pokryju ji třísní

a samoten na temeni stát budu štvaný.

Hvězda! ta planá vějička,

jež láká mudrce, o níž povýšenci pějí:

svítí mně čárná hvězdička!

V jeskyni, mech půjdu, pustý brloh feny,

s pramenem na skále psát budu epopeji:

Schází mně hvězda, schází mi oko ženy!