Usouzeno.

Žluté listí z ňader stromů padá,

z ňader lidských jara snové zlatí...

Kamo nesla jste se, přání mladá,

k slávě, k lásce? To se krví platí!

Po špičkách se kradou, netušeny,

vichor odříkání, sever trudu.

Sláva, láska? Obě dvě jsou ženy,

utíkají s nimi beze studu.

Listí, snové – všecko rozneseno!

noc se dlouží, den se rychle krátí,

brzo strom – jak všemu usouzeno –

brzo srdce bude umírati! –