Úspěch.

Víc nechci být než v řadě voják prostý,

jenž bojoval, však hrdě nesl hlavu

a za největší považoval slávu,

dát v oběť s krví svou své duše skvosty.

Vem palmu jiný s lauru letorosty,

nechť jinému zní jásavý křik davu,

mně stačí nad změť bouřlivého splavu,

jímž všednost hřmí, klást kráse v srdce mosty.

Vím, čas vše smele v neúprosné strži

a z bouřných slapů zbude perlí trocha,

jež v trávě na chvíli se chví a drží,

však ohněm vzplá, když slunce k ní se skloní,

a lepší nežli laur a nežli socha

jest verš, jenž po letech kdes v srdci zvoní.