ÚSPĚCH VEČERA.

Po každém jednání jak bouře potlesk zněl,

a bledý autor usmíval se blaženě,

dech teplé radosti mu celým tělem chvěl,

když herce viděl uklánět se na sceně...

Tak v slávě prchal čas. – Hle, výstup poslední! –

Tu obecenstvo odvracelo zvolna zrak

od sceny dojemné a jako nervosní

na sedadlech se začlo vrtět šumně tak.

A dámy ozdoby svých šatů rovnaly,

a dřív než na jevišti hra se skončila,

z parterru, balkonů jak proudů přívaly

se zdvihla elita, k dveřím se tísnila.

A herec pospíchal též chvatně s rolí svou,

byl mrzut, nečekal juž nikde potlesku. –

Divadlo děsilo svou jasnou prázdnotou

a krutě zívalo v pozlátka odlesku.