Usque ad ultima.

A šla ke mně Smrt...

(Vzdálený chodec!)

Čarovnými kroky obcházela dům.

Pohlédla v okna: „Hé, synáčku!“

Dala mi ručinku, pěšinkou vedla mne.

(Byly tam paseky, třešně a jahody,

mravenci, čmeláci, sršně a – všelicos!)

Už čas.!

S hůlčičkou v rukou mi kruhy kreslila.

(Pythagorejská věta a více ještě...)

Nevím již – nevidím – zmizely kruhy,

přichází noc – a je tak temno.