Ústa blahem zkulacená

Ústa blahem zkulacená

sypou slova, slova sypou. – Hluk pršky.

Těžce povstávají, omámená,

čtverácký řetěz kumpánů ve vratké rovnováze.

A náhle

osamělo jedno každojediné

a zvrátivši hlavu, a samo, a samo,

s hlubokou příčnou vráskou na čele – samo –

je to lkající polobůh,

oh!

hroutící se na kolena,

beránek obětní.