Ustavičně o mé ňádro dumné

By František Sušil

Ustavičně o mé ňádro dumné

Obuřují zlé se vichory,

Nejvnitřnější duše prostory

Pociťují zle ty hosty šumné.

Leč já vezdy na ty vrahy chlumné

Vytýkávám víry prapory,

Vnikám mocně v jejich tábory,

A tak zbývám zběři nerozumné.

Ty jen Pane bývej vezdy semnou,

Do propasti nedej duši padnouť,

Nedej ohňům svaté víry chladnouť.

Veď mé kroky, osviť cestu temnou;

Bez tebe se sláva nepramení,

Bez tebe i ráj se v peklo mění.