Ústům nelze vysloviti,

Ústům nelze vysloviti,

co dnes srdce moje cítí,

pročež k Pánu do výsosti

sepnouc ruce zvednu,

k němu, dárci vší milosti,

prosebně pohlednu:

aby matinku mou drahou

dlouho ráčil zachovati,

vždy jí popřál oplývati

zdravím, štěstím, myslí blahou.

Mně pak přáno buď k radosti,

abych láskou, poslušností

matince se zavděčila,

za práci a pečování

upřímně se odsloužila

věrnou láskou do skonání.