ÚSUDEK

Jeden hlas jde naší vlastí,

podle oka rájem,

žurnály ho kolportují

po městech i krajem:

Že jsme mohli kariéru

udělati lehce,

věčná škoda, že se nám však

slušně psáti nechce.

Nelechtáme jemným vtipem,

rovnou jdeme pěstí;

v slepé vášni octli jsme se

na nešťastném scestí.

Nezvoníme rolničkami,

ve tvář jimi seknem;

pro český lid opět veta

po žurnálu pěkném.

Co se snese po německu,

nelze říci česky;

také po francouzsku leccos

dopadne tak hezky.

Ale v naší mateřštině,

v jazyku tom čistém,

nutno jíti jako vždycky –

pod fíkovým listem.