ÚSVIT.

By Jan Opolský

Nejistý úsvit byl: ni modro, ani mlha

a nic jsem neviděl, zda obloha se kalí

šedivým mléčnem, nebo zda se trhá

par řídká opona před vstupem slunce z dáli;

ni modro nebylo a ani ranné chladno.

Tak hladil vzduch jak někdy v koupeli,

v níž vodu necítit a ve které je snadno

bez smyslů ležet, zemřít, chceme-li.

A lidé spali necitně pod strážním ještě krovem,

v mrákotách snů se dosud chabě vlekli,

vše bylo hluchem přikryté, co životem my zovem,

jen vody, které neusnou, tu kolem zvolna tekly.