Utěcha pacholete.

Lkajíc vdova

Ptá se znova

Jiříčka:

„Kde máš svého

Milostného

Tatíčka?“

„„Vždyť pak bdíte,

Dobře víte,““

Dítě zas

Povídalo,

„„Co se stalo

S ním v ten čas.

Mnoho věrných

V pláštích černých

Přišlo sem,

Otce vzali,

Zahrabali

V chladnou zem.““

„Ty pro něho

Synu jeho

Nekvílíš?

Nepříjemnou

Bolest semnou

Nezdílíš?“

„„Milá máti!

Máte znáti,

Co pravil;

By mé lkání,

Bědování

Zastavil:

Živli bude

Ctnostně všude

Jiříček;

Tvůrce všeho

Bude jeho

Tatíček!““