ÚTĚCHA.

Radosti všecky pochoval

a nes’ to klidnou tváří,

jen jednou plakal zoufale,

to šli s ní ku oltáři.

„Ach, rcete, otče duchovní,

jaká v tom nebe snaha,

že spiklé proti člověku

nedá mu dojít blaha?“

„Můj synu, nebe klene se

nad nábožným i lotrem;

nemůžeš-li jim otcem být,

buď jejich dítkám kmotrem.“