Útěcha.

Ó, zbloudíš-li bolem schvácena, má duše,

v to bílé a nesmírné prázdno resignace!

V to prázdno studené a němé hluše,

kam zoufalství rádo spěchává – v klín Matce,

v klín truchlivé a smírné Smrti,

v klín nehybné a pokojné tmy...

jak šťastna budeš mi –

ó duše, jak šťastna budeš mi!...

V snách těším se: – – ten hřbitov, bez konce a svitu –

zamlklý, posvátný! Tam Requiescant in pace

se modlí hluboké, věčné Ticho, plné soucitu,

na hrobech mrtvých, šťastných duší!... Spáti sladce

tam, v klínu zbožné, smírné Smrti –

ó, spáti tam, v klínu němé tmy!...

Jak šťastna budeš mi –

ó duše, jak šťastna budeš mi!...