ÚTĚCHA.

Útěchu chceš, má smutná malá.

Sem na to péro stiskni... Tu.

Proč jsi se ke mně přitoulala,

vidím. – Noc zlou máš prožitu.

Líbala’s obraz chladný, hladký:

Volala’s: „Vrať ho, Nejvyšší!“

Dal Ti Tvůj pláč Tvé štěstí zpátky?

„Nedá-li, zemru, Ježíši!“

Nezemřeš, dítě... Zaspíš všecko.

Pravím Ti to a proč, snad vím.

Porodíš v slzách svoje děcko.

Neumřeš se svým tajemstvím.

Všechno to je jen episodou,

tesklivé, hloupé dítě mé.

Odtéká všechno jednou vodou

a my to ani nechceme

a my to ani nechceme.

Ať chceš či nechceš, v jiné chvíli

sevře Tě v náruč jiný... Stůj!

V zahrádce lká kýs přízrak bílý.

Mládí Tvé. Toho polituj.

Plakat chceš, toho polituj...