ÚTĚCHA

Vojáci, vojáci

hoši malovaný,

strach máte, chudáci,

že vám zvoní hrany?

Všechny prý velmoci

přitakují k tomu,

že není pomoci,

že vás pošlou domů –

vojáci, vojáci,

bázní netřeste se:

papír se obrací,

všecko jinak čte se,

vojáci, kdo pak by

zdvihal ráz dva nohu

manevry dělal by,

střílel v okna bohu?

Vojáci, kdo by pak

sedal na koníčky?

Nám už je nahradil

pohon elektrický.

Žádný strach: hlavní věc,

malované děti,

bez vás jen bláhovec

může neviděti

bezradnost, zoufalost

celé republiky:

jít někam na slavnost,

nezřít vaše šiky!

Vojáci, bez parád

nic se nedá slavit,

musíte vždy tam stát,

kde lid chce se bavit.

Jedna dvě, ráz a ráz

hezky vždycky v řadě,

nekažte, prosím vás,

nic jen při parádě.

V parádách, když to jde,

jedině tam, braši,

pořádku trochu je

v republice naší.