Útěcha.

By Simeon Karel Macháček

Růže ty krásná,

Vždy mi vítej!

Památko po ní,

Neodkvítej!

Ještě jen tebou

Se tu blažím,

Slzami svými

Tebe vlažím.

Lidka mi kvetla

Též tak čile:

Běda, jí zbledly

Líčka milé!

Ach trvalého

Nic tu není:

Čeká i tebe

Opadení.

Oschne i můj zrak

V krátké době,

S tebou se octnu

V tichém hrobě.

Toliko pamět

Lidky zbude,

Pokvete v srdci,

Tam i všude.