ÚTĚCHA

Jak vlhké, rudé listí javorové

do trávy svadající na podzim,

když mlhami pták unavený plove

a všecky zbledlé květy mizí s ním,

v mé ztichlé srdce nadrobili dnové

mrazivé strasti s jejich dechem zlým,

že v spánku tížili mě teskní snové

a v bdění dusil smutku hořký dým.

I vyšel jsem si v noc a po městě

jsem bloudil, vzhůru k světlům Jošiwary,

jež neskrblívá rozkošnými dary.

Dům U vějíře měl jsem na cestě:

Smutnému srdci měkké na rohoži

noc rozvila tu vonnou Hanačoži.