Útěcha.

Až se zase rozepláčeš

Ty mé srdce bolné,

Že tvou cenu nechce znáti

Duše děvy zvolné:

Potěším tě, jak těšívá

Otec milé dítko,

Když mu vítr pryč odnáší

Čarokrásné kvítko.

Otec těší: Neplač, neplač,

Najdem jinde kvítí,

Pro jeden květ, drahé robě,

Slunéčko nesvítí;

Najdeme jich na tisíce

Na nivách i v háji,

Počkej jenom, počkej, dítě,

K budoucímu máji.

Ale ach ty srdce bolné,

Na tluku tvém cítím,

Že tě sotva uchlácholím,

Jako dítě kvítím.

Nuže plač si srdce věrné,

Plačte oči v strasti,

Všecky slze lásce dávám,

Ale krev – své vlasti.