Útěcha.

Ó vím to, hrob jest bez soucitu;

a vždycky s vetší bolestí

vstříc tobě ve tvých slzí kmitu

zas kyne staré neštěstí.

To studna bez dna, taj bez klíče,

jenž nepřiláká útěchu;

a fialky a petrklíče

tam zkvetou jarem k výsměchu.

On ve všem mate jen a šálí.

Však víc než těcha nebeská

ta láska, již jsme mrtvým přáli,

z tmy jeho děsné probleská.