Utěcha.

Jestli ti člověče bída,

Strast, a nouze prsy svírá,

Zrada přítele, a nevděk

Vlastních dítek srdce zžírá;

Z žádostí tvých ani jedna

Ve světě se nepovede,

A z tvých dobrých předsevzetí

Osud žádné nevyvede – –

Neupouštějž od naděje,

Trp a doufej v Boha sylno!

Považ, že ti neuloží,

Co ti snášet není možno;

A tak volej z gruntu srdce,

Nechť se co chce na tě spustí:

„V Boha duše strastná doufej,

Otec tvůj tě neopustí!“