ÚTĚK

Kol do kola vše obklopeno mrazem.

Já slyšel dnes v své pobouřené sny,

jak křehký led tu praskal pod bruslařem,

jenž uprchnout chtěl z naší krajiny.

Tma dokola a husté vločky sněhu.

A světlo vzdá se v marném zápase.

Já do propasti noci volal s břehu,

by navrátit se mohl po hlase...

Sníh padal dál, a stále pomaleji.

– Teď právě led se musil prolomit.

A tmavý stín se zvedal ze závějí,

a v dálce začly vlny temně hřmít...

Kol dokola vše obklopeno mrazem.

V té hrůze sám už zbývám jediný.

– Led prolomil se tu dnes pod bruslařem,

jenž z naší kleté prchal krajiny...