UTIŠENÁ KRAJINA

Podzimní večer teskně se smráká

nahý kraj zastírá, holý.

Šerou perutí obra ptáka

výhled zakrývá mi

utišenými poli.

Vichřice zmlkla. Bdí stíny

nad sosnou, včera vyrvanou z lesa.

Zdravé jak tělo tu leží,

nenadálým když pádem klesá

života za hostiny.

Vítr s mraků plachtoví,

sluncem rozervaných,

spustil kotvy a strnul v té chvíli,

že je tak ticho na kolik mílí, –

ani se trávka nezachví.