UTIŠENÍ.

By Adolf Brabec

V hlubinách je před skonem

a horečka v mé tepny buší,

šlo vše tím věčným zákonem,

mráz pochyb spálil květy v duši.

Když zdálo se mi o štěstí,

můj anděl bílý letěl v dáli

a touze mé i bolesti

se květy citů vysmívaly.