UTIŠENÍ.

Nastalo k ránu smírné utišení,

na nebi duše vstalo Věčno Hvězd –

co bojovalo, v soulad už se mění,

v poklidnou hudbu čistých hvězd...

Na nebi duše úsměv už se sklenul,

úsměv, jenž šťastný i svým smutkem jest –

na nebi duše smírné utišení

spočívá blahým, tichým světlem hvězd...

A co se v pohnutou šíř nebe rozprostírá,

sní pod ním valná moře hladina,

tisíce hvězd do mořské hloubi zírá –

odráží všechny šťastno... usíná...

A na hladině yachta vyspravená

se chystá znovu v dálné země plout –

Kam popluje? Hladina utišená –

bude to tedy krásná, šťastná pouť!