ÚTKY SNŮ.

Útky snů, útky snů

pod hladinou duše leží,

a sotva oči zamhouříš

a prchne všední života tíž,

se v osnovu chytnou a běží

v skon šedivého dnu.

Nejdříve pestré arabesky,

hra stínů často burleskních,

však brzy skizzy budou fresky

a z ghirland květů groteskních

se noří dívčí hlavičky

a brzy svět snů plničký

je blondýnek a brunet smavých

a elfů, sylf a najad hravých.

Pak hvozd se temný vynoří

a rázem leskem zahoří

půl slunečním, měsíčním půl.

A zdá se tobě, sám žes plul

po modré řece, zátokou leknínů

a nad snivou se chýlíš hlubinu

skrz husté keře lilků, jasmínů.

A náhle zachvění,

proud rozpění,

jenž k nebi tryskne,

zhasne, co blyskne,

a cítíš, jak se třese zem.

To kavalkáda cválá sem

osmahlých tváří, bílých turbanů.

Sám beduin ty stojíš u stanu,

ve kterém leží

jak poupě svěží

snů tvojich dítě... Kde se vzalo?

Jen sečkej málo,

a stráže syt

chceš se k ní lehounce nachýlit;

ji strh bys v objetí, náhle v tom

hrom

v sluch třeskne ti,

zjev sličný uletí,

však zbude pro vždy v tvojí paměti.

Pak chodby dlouhé zříš a nekonečné

a hledání v nich proděláváš věčné,

sta trpaslíků se ti v ústret šklebí,

sta fantomů po boku tobě tryská,

sta příšer chrní, funí, píská, výská,

sta potvor v tmě se tyčí,

a šklíbá se a kvičí

a s klenby na tenké niti

zelený pavouk svítí;

v čabrace mongola asi

plá smaragd takové krásy,

vezíra na čepici

pštrosího vejce zvící.

Pavouk se sem tam kolíbá.

Jej chytiti chceš, on se uhýbá

a hledneš blíže, pavouk to není,

však ženy oko v lásky rozvíření,

jež jako kočka divá

se chlípně dívá,

to oko žhne a mrazí,

sta paprsků hází,

až zemí plazí

se dlouhý, zelenavý svit.

Jej chytit chceš

a procitneš...

Útky snů kořist svou pustí.

Cítíš jen, hustí

jak stínové kolem se snují,

jak venku stromy šustí

a šedé mury poletují

a v okna tlukou.

Neznámou rukou

tvá přikrývka se zvedá

a jitra bledá

zář po podlaze běží

a útky snů

pod hladinou duše zas leží...

Tak tiše bez hnutí leží

jak mrtvý pod nehybnou spěží

a na tebe civí,

škleb cizí a křivý,

prázdnota šedivá střízlivých dnů.