ÚTOČIŠTĚ

Když srdce pláče zrady mukou

a v čele zoufalství je hřeb,

z těch vašich ustaraných rukou

života voní chléb.

V mateřídoušku vašich dlaní,

v domova drahý klín,

žal skryje svého milování

váš syn.

Když noci, biče uzlovaté,

nedají tiše spát,

dovedou vaše ruce zlaté

ukolíbat.

V podušky sněžné vašich vlasů,

v závěje kopretin,

své slzy skryje smutných časů

váš syn.

Když srdce bolí znova, ještě,

drozd poraněný, pěvec pták,

jsou vaší něhy nekonečné deště

nad zázrak.

Ty vaše ruce, za vše vděčné,

ty věrné jsou jak stín:

k nim utíká se, k lásce věčné,

váš syn.