UTONULÁ.

Zde, pod vlnami hučnými, tvůj hrob!

Nad tebou nikdo nezalkal

a slzami tvář sinou nezkropil,

ni neobjal tvou hlavu sledně,

jen vlny šumné, vlny vířivé

tě v náruč obejmuly ledně!

Přes hrob tvůj věčně burný, ropotný

se místo písní o lásce

vždy budou valit vlny mrazivé

s tou písní žalostnou a chladnou,

a květy jarní na něm nevzpučí,

než také na něm nepovadnou!

Jen v nocích tichých, v nocích májových,

až vzejdou světy dálných hvězd,

tu bude luna nořit ve tvůj hrob

své oko tajemné a jasné,

jak tehdy, když jsi ještě neznala

ten bol, kdy hvězda lásky hasne!...