UTONULÉ SLUNCE.

Je stará bolest ta a svěží. Obdržel

jsem ránu včera, dnes? Chvat roků spěl

přes zoufalý ten sen, jenž v smutné dáli leží...

Tu ruku bílou zřím, jak v boji s vlnami je,

jak příboj sráží ji... Opět se za ní vrhám,

opět mne zuřivé údery ubíjí...

A s pláčem vidím ji, sám zachráněn byv stěží,

jak mrtva přede mnou na mokrém písku leží

a v konec dramatu jak obzor krví hoří...

To slunce zapadlo, jež zval jsem kdysi svým,

to slunce utonulo v moři...