Uvedení nejpilnější ověncované žnice do vsy.

Vzhůru! milí osadnícy,

Mladou dívku vítejte!

Bylať vždycky pilnou žnicý,

Živa budiž! volejte.

Hle! jak věnec na hlavě

Slouží Panně k oslavě.

Ač y slunce pálivostí

Poosmahla její tvář;

Předc se jasně červeností

Stkví, co ráno zlatá zář,

Špatný lenoch hliví jen

V stínu přes celičký den.

Tekly s její tváři jasné

Potu velké krupěje,

Proto na ní růže krásné

Kvetou, nemáť lišeje,

Pot jen kropí růže líc,

Ven je z poupat loudě víc.

Na rukou syc jejich sylných

Tvrdé vidět mozoly,

Ozdoby jsou žencův pilných,

Jenž nám plní stodoly,

Jimžto každý nový den

K nové prácy svitá jen.

Pěknou Pannou, pilnou žnicý

Býti, jaká pochvala!

Budeť muži pomocnicý,

Mnohoť měřic vyžala,

Umí, což má, ochránit,

Kdožby směl ji pohanit?

Nuže tedy překrásného

Šikujte jí mládence,

Natrhejte rozkošného

Kvítí, vpleťte do věnce,

Hospodář když rozkáže,

Tak se v tancy ukáže.

Bude děvče do pulnocy

S pěkným chlapcem tancovat,

Hvězdičky se božskou mocý

Blyštíc budou radovat,

Potom řekne dobrou noc,

Sladkému snu dá se v moc.