Uvězněné ptáče.

Slovač kdo přezírá

s temena Kriváně,

tomu srdce hoří,

tomu planou skráně.

Radostí i smutkem

oko se zarosí,

když tu čarnou krásu

srdci darem nosí.

Ó jaká to rozkoš!

Políbením zory

tak jako by v zlatě

koupaly se hory.

Krásné to, však krašší

v slunka plném jasu

tiše pozírati

skrytou srdcí krásu.

A přec to Slovensko

klítka jenom malá,

v kterou černá zloba

Slovač usvírala.

Hle to čarodějné

ptáče, chudošaté,

vetchá křidélenka,

ale písně zlaté!