Uvítání jara.

Vítáno buď tisíckráte

Jaro ve své leposti,

Kde se poupě ku poupěti,

Radosť druží k radosti!

Vítáno buď tisíckráte

V čarovném svém oděvu,

Zrcadlo, v němž ráj se jeví

V mládí milém úsměvu!

Upravena byla země,

Vystoupivši z vodstva ven,

A na zářícím se trůně

Mistr seděl spokojen;

A přehlídnuv s vyšin hvězdných,

Co byl stvořil mocí svou,

Za dobré a dokonalé

Uznal dílo s oblibou.

„Na zemi,“ rce, „člověk kraluj!

Ať se stkví tam bleskotem

Drahokamu, roubeného

Nesmrtnosti klenotem!

Ačkoli jen z prachu pošel,

Přece duchům nejblíž stůj!

Orudí on buď jen z hlíny,

V kterém však dech vane můj!

Než co dám mu ku posile,

Aby stíhán, trmácen

Trampotou pozemskou nekles’,

Zoufalostí zachvácen?

Jaro dám mu: Vesna mdlého

Kouzly svými zotaví,

Až pak vítěze i nebe

Ve svém lůně oslaví!“

Pročež vítáno buď vřele

Jaro ve své leposti,

Kde se poupě ku poupěti,

Radosť druží k radosti!

Vítáno bud tisíckráte

V čarovném svém oděvu,

Zrcadlo, v němž ráj se jeví

V mládí milém úsměvu!