Uvítání Moravanův Praze dne 9. července 1898.

Jen duše mé zrak hledí na krajany,

vás vítá sestry, bratry Moravany,

jenž splácíte dnes Praze návštěvu;

Čech věrný dojat slzu slastnou ronil,

a před vámi svou přímou hlavu klonil,

když mnohé spatřil v zemském oděvu.

Čech na Moravce Čecha blažen zíral

a lesklou slzu s oka sobě stíral,

když ze rtů zněla stejná mluva vám;

a srdce zbožným ve hrudi se chvělo,

když zbožné slovo vaše v sluch mu znělo,

jímž oživen jest v duši i on sám.

Čech Moravan lne k Čechu, blaze žasne,

a z duše věrné vzdává díky hlasné:

„Nás pojí jedna víra, jedna řeč!

Ať naproti nám kde kdo jak chce brojí,

nás, jeden národ, nikdo nerozdvojí,

nás nezastraší nekřesťanský meč.

Jak Moravky i Češky pružná paže

chléb žitný ráda čerstvým máslem maže

a na ně leje z vonné lípy med:

tak katolík a národomil vřelý

nám bratrsky se milovati velí,

což káže dějin tisícletý ret.

Tak vezdy žijme svorně národ jeden,

by nikdo s pravé cesty nebyl sveden,

nás krásný jazyk, spasná víra poj;

jak dědové my z víry buďme živi,

pak odrazíme každý útok divý

a národ šťastně skončí tuhý boj.