UVÍTÁNÍ SVOBODY.

Volnosti zkvetla z haluzky,

a zefír v svět ji nese,

paprslek ze své pochůzky

přidružil k svobodě se.

A celá boží obloha

ji líbá v jasné čelo,

a slunce skytá od boha

jí řasný šat na tělo.

Tu sběhnou sem se lesové

a šumným hlasem praví:

„Chcem, svobodičko, sluhové

být svaté tvojí hlavy!“

Tu přitáhnou i skaliny

a temným hučí hlasem:

„Chcem, svobodičko, družiny

být tvými věčným časem!“

A přiženou se větrové

s podivnou také písní:

„My budem věrní poslové

tvých rozkoší a tísní!“

A zahovoří svoboda:

„Mé buď vám požehnání;

a blahá buď z vás úroda,

jak z lidí pyšných ani.

Neb neuvítal nikdo z nich,

jak příroda mne všeká,

ač přišla sejmouti jsem hřích

otroctví ze člověka!“ –