UVÍTANÍ

Ten konec není přec tak pustý,

když zavede tě k mladým dnům

a starý dům

tě pozdraví dětskými ústy

a starý dům má dívčí hlas

a mladý kaštan jara svíce

a starý muž se dívá v líce,

kde mladých jar už hoří jas

a rodný práh

kytici dal ti dětskou dlaní

a jako v snách

to staré dítě hledí na ni,

jak rozkvet’ záhon vzpomínání,

osívaný jen v dětských hrách,

jak skutečný je, svěží, hustý,

jak voní, kvete, září zas.

Ten konec není přec tak pustý,

když rodný dům má dívčí hlas.