Úvodem k hudební produkci.

Pst! – Juž taktovka mistra

se k pultu letem kloní

a vřava tónů bystrá

jí v zápětí juž zvoní.

Vějíře dovádivé,

juž zastavte se chvíli,

ve hudbě sladce tklivé

to z hloubi lká a kvílí.

Vy rozžhavené oči,

vy ústa purpurová,

v ráz po vás trilek skočí

i melodie nová.

Na chvíli umlkněte,

jsou marné vaše shony;

teď jiná růže květe,

jsou lístky její – tóny.

A lístky ty jsou vonné,

tak tiše v duši kanou,

ta blažená v nich tone,

jsouť opiem i mannou.

Ó slyšte, flétna stůně

jak leknín ku měsíci,

ta hudba víc než vůně,

než slovo může říci!

Kam zrak se neodváží,

kde zaráží se ruka,

až srdce ku zápraží

ta hudba jde a ťuká.

Co poesií zveme

jen v ouško šeptajíce,

v tom slově: Milujeme!

dí hudba, ano více.

Toť prsten Šalamóna,

jenž duše k sobě láká,

toť víc než archy clona,

toť víc než píseň ptáka!

Toť věčná duše světa,

jež po vesmíru zpívá,

v kaskádách zvuků zkvétá

a do srdcí se dívá.

Toť vašich tváří oval,

toť vašich ňader vlna,

za níž se Milek schoval,

ta šelma tajůplná.

On v sladké hudbě zvedá

jich rhytmus pod vějíři,

on vinen, neposeda,

že líčko se kdes pýří.

Jak citů chce hra bystrá,

motýla studu honí –

Pst! Juž taktovka mistra

se k pultu letem kloní.