Úvodem.

Divadlo mít v dálce kdesi idealné

bez místa a doby! – Sen to bláznivý!

Drama žádá nejdřív příkré protivy,

dunící krok děje, posy triumfálné.

Flétna bukolická ve své písni žalné

mlkne, ořům vášně vlavé do hřívy

když hřmí blýskavice, ručej pěnivý

když se střemhlav tříští v katastrofě valné.

To jsou theorie známé z poetiky.

A přec v hlavě pěvce mnohá scéna straší,

„divadlo buď v křesle“ nebo „na svobodě“.

A již pero jeho staré stíny plaší,

vidí snů svých obry, žití trpaslíky

duhou poesie spjaty v jedné shodě.