UVRHLI DO JÁMY ŽIVOT MŮJ...

Uvrhli do jámy život můj,

ach, do jámy hluboké a chladné,

kamení sype se na mne v sluj

tak tvrdé – a smilování žádné...

Jeremiášův pláč jsem čet’

a prudká mi bolest k srdci sáhla –

na dně tak jámy tu ležím klet,

od výkřiků hrůzy ústa zprahlá.

Na prsou tíží mě kamení

a pahrbkem na mně již se vrší,

ač se krev z mnohých ran pramení –

to kamení tvrdé dále prší.

Na dně tak jámy tu ležím sám,

kdy skončí ta muka, myslím stále,

co mi smrt přinese, přemítám –

a kamení tvrdé prší dále.

V tmavou noc obrácen jest můj den

a tvrdé jest žití mého lože –

v úzkostech mohu se modlit jen:

Ó, smiluj se nad mou duší, Bože!..

Uvrhli do jámy život můj,

ach, do jámy hluboké a chladné,

kamení sype se na mne v sluj

tak tvrdé – a smilováni žádné!...