Už dlouho, dlouho neslyšel

Už dlouho, dlouho neslyšel

jsem zněti písně z duše tvé –

snad někam poblíž myslivny

usedly sobě na větve.

Snad skáčí jako ptáčkové

tu do křovin, tam na mlází,

a přitom každá kloboučku

zelené péro provází.

A snad by opět vrátily

se hlučně domů z říše vil,

kdyby se takhle myslivec

teď u tvých oken objevil.