UŽ JE TO DÁVNO.

Já žití netušil s cestou rozbouřenou,

když drahá houpala máť mě na kolenou –

ale už je to dávno.

V mé duši dětinné luzných snů hřál příval,

když k čistým v modlitbách hvězdám jsem se díval, –

ale už je to dávno.

A pak jsem v rozplání vyšel v svět se bíti

a doufal, v dáli kdes Slunce že mi svítí –

ale už je to dávno.

Má sladká důvěra tiché sady zřela,

do nichž se ničící špína nevetřela –

ale už je to dávno.

Kdys čímsi jásavým mladé srdce znělo,

pak smutný den, divý smích, vše odumřelo –

ale už je to dávno.

O duše! – Chátra a smích a v blátě stíny.

Kdys, ano kdys, o kdys – býval svět mi jiný –

ale už je to dávno.