UŽ NE

Už ne den sálavý, jen trochu zlata

v korunách stromů, na omítce stěn,

už jen tě pozdraví, a jako ten, kdo chvátá,

s úsměvem letmým prchající den.

Už ne noc hluboká a tajemná a tichá,

jen šeření jakoby v sklepení,

jen vězení, kde vězeň těžce dýchá

v sen pohřížen o vysvobození.

Ale přec den a noc a ještě snění,

sní stará zeď, jak pálil léta žár.

a láska jako dluh, ne dar už, ne už dar.

Už ne den sálavý, ale přec ještě zlatý

a vyšňořený jako za mlada.

Svět obléká si sváteční své šaty,

v kterých se nebožtík do rakve ukládá.