Už nelze déle –

Už nelze déle – k smíchu tvář se stáhla,

a v hrdle výsměch šílený se dusí.

Je marno rysům vážné formy těsnat,

by nepřišly ty davy do konfusí.

Už nelze déle utajit své smíchy,

a marný kašel, odvrácení tváře,

ta komedie příliš se mi hnusí

a příliš odporně se hraje u oltáře.

Už nelze déle, ven je třeba vyjít

a někde za zdí rozesmát se suše

nad bídou šosáků, nad bídou lidstva

– tak prudce vysmát se, tak hlučně, z duše –