Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas,

Už přišel, matičko, Tvůj zimní čas,

Tvé ruce jsou jak stromu větve v jíní,

jak mrazu vzdech je stříbrný kdys hlas,

a co kdy jarého, je stuhlé nyní.

Nuž vezmi vlasy mé a utkej šat,

snad zahřeje, co dávno uvadlo,

snad zahřeje ta chladná prsa Tvoje; –

na roucho to co šperk a spínadlo

dám mladobujné teplé srdce svoje.