UŽ TADY NEBUDEM’, leč země krásná ještě

UŽ TADY NEBUDEM’, leč země krásná ještě

do nových jar a let se zase oděje,

a budou o ni zvonit milostivé deště,

a na ní kvést a klíčit nové naděje...

A možná, krásněji že zářit bude shora

sluneční deska potom v bezbolestnou zem,

kde dávným památníkem bude každá hora

zpýchnutí vymřelých a pádu před koncem.

Snad potom teprve mír, klid a pokoj bude,

a všecko zbylé půjde za určením svým,

snad potom teprve všecko, co bylo chudé,

pro věčnost oděje se rouchem královským.